zápisek březen 2001

To bylo jednou zase skoro jaro (myslím, že asi březen 2001) a nás opět polapil duch toulavejch bot. Po několika telefonátech se dali dohromady čtyři lidi: Já, Ondra, brácha a náš kamarád Honza. Vydali jsme se do Brtníků, kde jsme v přilehlých lesích kdysi objevili nádherný, obrovský převis, ale nikdo ho nezakreslil tehdy do mapy a tak bylo samozřejmě na jeho polohu časem zapomenuto.

Tři mušketýři - Ondra, brácha a já někde uprostřed Brtnických lesů.

Naším cílem tedy bylo najít tento převis. Poté, co náš vlak zastavil někde uprostřed tmy a výpravčí nás informoval, že toto jsou Brtníky, otevřeli jsme dveře vod vagónu a v tu chvíli na nás dýchla ukrutná zima. Vystoupili jsme a vydali se na cestu k “Prusáku“.

Brácha a Ondra zkouší Černého šviháka (plát pily smotaný při pochodu v ešusu)

Po tmě utíkala cesta rychle a za chvíli nás uvítal převis. Ve svitu baterek si všichni vybalili, uvařili a zalehli. Po chvíli spánku nás ale vzbudily hlasy, pod převis dorazila ještě jiná parta, naštěstí to nebyl nikdo otravný, ale správní divňáci. Ráno, když vylezli první z nás, druhá parta ještě spala a my zažili dobrou legraci. Jeden kluk ležel na kládách u ohniště jen v oblečení a pod hlavou měl spacák. Nejdříve jsme si mysleli, že je mrtvej, že umrzl, ale po chvíli našeho zírání se probudil a na naše otázky pravil: Jsem s klukama na vandru poprvý a večer se mi nechtělo rozbalovat spacák.

Vracím se zasněženými pláněmi zpět do Brtníků

Tento den naše kroky směřovaly, kam nás nohy nesly. Šli jsme cestou i necestou a přitom prošli opravdu pěkné kouty přírody, ale náš převis stále nikde. Našli jsme jiný, kde ještě nikdo nikdy nepřespával a krapet si ho upravili na spaní. Pak Honza odešel, protože musel být ten den opět doma a my tam zůstali jen tři. Oheň se podařilo rozkřesat, jako většinou a tak jsme vůbec nevnímali okolní zimu.

Asi 157x kritizovaný plynový vařič přišel na nádraží vhod. Trocha sněhu a bude melta.

Vše bylo nádherné, kousek od nás poletoval vesele sníh, ale nás hřálo teplo z našeho ohně, které se odráželo od skály. Nepamatuji si kolik stupňů pod nulou tenkrát bylo, ale zato si pamatuji, že jsem přimrzl k sekyře a že mrazem popraskala i vajíčka, která jsem vláčel s sebou v ešusu. Zkrátka do jídla jsem vyklepával z popraskaných skořápek jen zmrzlé cucky. To vše se opravdu stalo a bylo to fakt super!

Bublina